Levná močovina a hnojiva versus místní produkce: postoj výrobců a zemědělců

Dovoz hnojiv, včetně močoviny, z Ruska a Běloruska je v Polsku a Evropské unii již řadu let předmětem sporů. Levné výrobky z Východu, i když za atraktivní ceny, se stávají vážnou výzvou pro domácí výrobce, jako je Grupa Azoty, kteří stále častěji bijí na poplach kvůli destruktivnímu dopadu dumpingových cen na místní trh. Politika dovozu hnojiv vyvolává mnoho diskusí mezi zemědělci i vládními představiteli EU, kteří se snaží najít rovnováhu mezi ochranou vlastního průmyslu a zajištěním dostupnosti cenově dostupných produktů.

Polsko, stejně jako ostatní země EU, podniká kroky k omezení přílivu hnojiv z Běloruska a Ruska. Zavedení sankcí, jako je zmrazení aktiv běloruské společnosti NFT LLC, a návrhy na zavedení cel na dovážená hnojiva jsou reakcí na obavy ze závislosti trhu na levných dodávkách z Východu. Tato opatření zároveň představují riziko zvýšení cen pro zemědělce a destabilizace zemědělského trhu, což vede k rozdělení názorů různých zájmových skupin. Problém se však neomezuje pouze na Polsko – celá Evropská unie se potýká s problémem, jak zajistit trh proti nekalé konkurenci a zároveň zachovat dostupnost výrobků.

Jako rychle rostoucí dovozce hnojiv nabízí společnost MBF Group SA alternativní řešení. Díky spolupráci s dodavateli mimo sankcionované regiony může společnost dodávat močovinu a další hnojiva ze zemí, u nichž není podezření, že pocházejí z Ruska nebo Běloruska. Tento přístup umožňuje uspokojit potřeby zemědělců v Polsku a Evropské unii a zároveň podporuje politiku diverzifikace dodávek, která je vzhledem k měnící se geopolitické a hospodářské situaci klíčová.

Omezení a sankce. Dovoz a clo

V roce 2023 Polsko dovezlo z Ruska 276 000 kusů. tun močoviny, což představovalo více než 30 % veškerého dovozu tohoto hnojiva. V porovnání s rokem 2022 se tento dovoz zvýšil o 130 000. Tón. Ministerstvo pro rozvoj a technologie v Polsku podniklo kroky k zavedení 30% cla na dovoz hnojiv z těchto zemí s cílem snížit závislost EU na dodávkách z Ruska a Běloruska. V první polovině roku 2024 činil dovoz hnojiv z Ruska 717 000. tun, což je o 47 % více než ve stejném období loňského roku. Nárůst dovozu hnojiv z Ruska navzdory sankcím a geopolitickému napětí ukazuje na silnou závislost polského a evropského trhu na levnějších produktech z východu.

Plány a aktivity polské vlády

Polská vláda a pobaltské státy (Litva, Lotyšsko, Estonsko) požádaly Evropskou komisi o zavedení cel na hnojiva z Ruska a Běloruska. Ve společném dopise se zdůrazňuje potřeba zvýšit cla a přijmout rozhodné kroky na ochranu místních výrobců před přílivem levnějších hnojiv z východu.

Kromě toho Národní daňová správa zahájila kroky k zablokování běloruských společností vyvážejících hnojiva tím, že je zařadila na sankční seznam. Národní daňová správa (KAS) našla způsob, jak omezit dovoz hnojiv z Běloruska a Ruska. Na konci listopadu byl na polský sankční seznam z iniciativy šéfa KAS přidán běloruský vývozce močoviny NFT LLC. Společnost NFT LLC má v Polsku zmrazená aktiva a v odůvodnění se poukazuje na to, že je pouze prostředníkem běloruského výrobce Grodno Azot, na kterého již byly uvaleny sankce. KAS má podezření, že společnost Grodno Azot prostřednictvím těchto zprostředkovatelů obchází omezení.

Cílem opatření je omezit příjmy režimu Alexandra Lukašenka a zastavit přísun levných dusíkatých hnojiv, která díky rozsáhlé výrobě dominují trhu v regionu. Vývoz je pro zisky společnosti Grodno Azot klíčový, takže se očekává, že sankce oslabí její pozici.

Argumenty proti zavedení cel na dovoz z Ruska a Běloruska

  1. Zvýšení cen hnojiv

Jedním z nejdůležitějších argumentů proti zavedení cel je obava z růstu cen hnojiv na evropském trhu. Zavedení dodatečných poplatků může vést ke zvýšení nákladů zemědělců, což negativně ovlivní konkurenceschopnost jejich produkce. V dlouhodobém horizontu by to mohlo vést ke zvýšení cen potravin, což je v kontextu celosvětové potravinové krize obzvláště nepříznivé.

  1. Závislost na dovozu

Kritici cel poukazují na to, že Evropská unie je již nyní do značné míry závislá na dovozu hnojiv z Ruska a Běloruska a zavedení cel by mohlo problémy s jejich dostupností ještě zhoršit. V případě zastavení dodávek z východu by evropskému trhu hrozila vážná krize způsobená nedostatkem klíčových produktů pro zemědělský sektor. Takový scénář by mohl vést k ještě vyšším cenám v důsledku omezené nabídky a nutnosti hledat dražší alternativy. Závislost na dovozu je způsobena nejen nízkými cenami ruských a běloruských výrobků, ale také tím, že v Evropě není dostatečně rozvinutá výrobní infrastruktura, což vyžaduje dlouhodobé investice, než se význam dovozu sníží.

  1. Problémy s domácí výrobou

Někteří odborníci poukazují na to, že domácí výrobní kapacity hnojiv nejsou dostatečně využívány a že zavedení cel nemusí nutně zlepšit situaci místních výrobců. V krátkodobém horizontu by to mohlo vést k dalšímu oslabení domácího odvětví hnojiv, které není schopno konkurovat levnějším produktům z východu.

  1. Obavy o konkurenceschopnost

Zavedení cel na dovoz hnojiv by mohlo výrazně snížit konkurenceschopnost evropského zemědělství na světovém trhu. Rostoucí výrobní náklady v důsledku vyšších cen hnojiv by mohly vést k poklesu evropského zemědělského vývozu, který se stane méně atraktivním ve srovnání s levnějšími alternativami z jiných regionů světa. Vyšší náklady navíc mohou omezit investiční příležitosti zemědělců a zpomalit rozvoj moderních technologií a inovací v zemědělství, které jsou klíčové pro udržení produktivity a udržitelnosti. V důsledku toho může evropské zemědělství ztratit své vedoucí postavení na světovém trhu, což negativně ovlivní celou regionální ekonomiku.

  1. Alternativní zdroje dodávek

Kritici rovněž poukazují na potřebu diverzifikovat zdroje dovozu, a nikoli nutně zavádět cla. Místo toho navrhují rozvíjet místní výrobu hnojiv a hledat alternativní dodavatele mimo Rusko a Bělorusko, což by mohlo snížit rizika spojená se závislostí na těchto zemích.

Odpůrci zavedení cel na dovoz hnojiv z Ruska a Běloruska závěrem tvrdí, že tato opatření by mohla mít negativní ekonomické důsledky pro zemědělce a celé zemědělské odvětví v Evropské unii.

Polsko a EU plánují snížit dovoz močoviny a hnojiv z Ruska a Běloruska

Zavedení cel

Polsko v úzké spolupráci s pobaltskými státy (Litva, Lotyšsko a Estonsko) předložilo Evropské komisi společnou žádost o zavedení 30 % cla na dovoz hnojiv z Ruska a Běloruska. Cílem těchto opatření je snížit rostoucí závislost Evropské unie na těchto dodávkách, která se v posledních letech výrazně zvýšila. V roce 2024 činil dovoz hnojiv z Ruska více než 721 500. tun, což je výrazný nárůst oproti předchozím letům.

Diplomatická akce

Ministerstvo pro rozvoj a technologie v Polsku vyvíjí intenzivní diplomatické úsilí, aby získalo podporu pro zavedení cel na úrovni EU. Dne 20. listopadu 2024 byl Evropské komisi doručen společný dopis a některé členské státy vyjádřily ochotu tuto iniciativu podpořit.

Ochrana domácího trhu

Polská vláda rovněž plánuje posílit ochranu místních výrobců hnojiv zavedením systému registrace dovozců a rozšířením stávajících kontrolních mechanismů. Cílem navrhovaných změn je uzavřít trh proti nelegálnímu dovozu a oběhu hnojiv.

Alternativní zdroje dodávek

Polsko a Evropská unie v rámci svých dlouhodobých strategií podnikají konkrétní kroky k diverzifikaci zdrojů dodávek hnojiv s cílem snížit závislost na Rusku a Bělorusku. Mezi tyto činnosti patří:

  1. Rozšíření spolupráce s mimoevropskými zeměmi. Polsko a EU vedou obchodní jednání s klíčovými vývozci hnojiv z regionů, jako je střední Asie (např. Kazachstán a Uzbekistán), Jižní Amerika (Brazílie a Chile) a severní Afrika (Egypt a Maroko). Tyto země disponují významnými zdroji surovin, které mohou uspokojit evropské potřeby. Zvláště zajímavá jsou fosforečná a draselná hnojiva, která by mohla částečně nahradit ruské a běloruské výrobky.
  2. Investice do rozvoje domácí výroby hnojiv. Polsko plánuje podpořit místní výrobce hnojiv nabídkou daňových úlev, dotací na modernizaci zařízení a zvýhodněných úvěrů. Cílem je zvýšit domácí produkci močoviny, dusičnanu amonného a dalších hnojiv běžně používaných v zemědělství. O podobných iniciativách se uvažuje i na úrovni EU, kde se plánuje účelové financování v rámci společné zemědělské politiky (SZP).
  3. Nové technologie výroby hnojiv. EU investuje do výzkumu moderních metod výroby hnojiv z obnovitelných surovin nebo průmyslového odpadu. Technologie, jako je „zelený vodík“, mohou hrát klíčovou roli při snižování závislosti na dovážených surovinách. Příkladem je vývoj dusíkatých hnojiv založených na nízkouhlíkových procesech, které by mohly snížit dopad chemického průmyslu na životní prostředí.
  4. Zlepšení logistiky a dovozní infrastruktury. Aby se usnadnil dovoz hnojiv z nových trhů, plánují Polsko a EU investovat do rozšíření námořních přístavů, skladů a dopravních sítí. Zvláštní pozornost je věnována Baltskému moři jako strategickému směru pro přepravu surovin z Asie a Afriky.

Cílem těchto opatření je zajistit stabilní a diverzifikované zdroje dodávek hnojiv, což nejen posílí potravinovou bezpečnost v regionu, ale také přispěje k budování udržitelnějšího a odolnějšího zemědělského odvětví v Polsku a EU.

Názory polské vlády na dovoz hnojiv z Ruska a Běloruska

Polská vláda je vážně znepokojena rostoucím dovozem hnojiv z Ruska a Běloruska, který dosáhl rekordních hodnot. Ministr pro státní majetek Jakub Jaworowski bije na poplach, že levnější produkty z východu destabilizují polský trh s hnojivy, který tvoří až 56 % domácí poptávky. Tak velký příliv dovážených hnojiv oslabuje konkurenceschopnost polských výrobců, nutí je snižovat výrobu a omezuje investice do moderních technologií.

Polská vláda požaduje, aby se proti těmto problémům zavedla ochranná cla ve výši nejméně 30 % na dovoz hnojiv z Ruska a Běloruska. Cílem této celní bariéry je vyrovnat podmínky pro domácí výrobce a chránit je před nekalou cenovou konkurencí. Současně ministerstvo pro rozvoj a technologie spolu s ministerstvem pro státní majetek zintenzivňuje úsilí o získání podpory pro tato opatření v Evropské unii. Celní politika EU je stále příliš mírná, což podle názoru polské vlády neumožňuje dostatečnou ochranu trhu Společenství.

Činnost vnitrostátních orgánů, jako je Národní daňová správa (KAS) a Agentura pro vnitřní bezpečnost (ABW), se rovněž zaměřuje na sledování nezákonných praktik, včetně obcházení sankcí ze strany ruských a běloruských společností. Tyto mechanismy jsou využívány k dalšímu zaplavení polského trhu levnými hnojivy, což může mít negativní důsledky pro hospodářskou bezpečnost Polska. Vláda klade důraz na včasné odhalení a zablokování takových praktik.

Polsko aktivně spolupracuje se sousedními zeměmi EU, jako je Litva, Lotyšsko a Estonsko, na zvýšení tlaku na Evropskou komisi, aby zpřísnila předpisy týkající se dovozu hnojiv z východu. Společné iniciativy zahrnují. zvýšení cel a zavedení dalších ochranných mechanismů, jako je sledování dumpingových cen. Vláda zdůrazňuje, že tato opatření jsou nezbytná pro zajištění dlouhodobého rozvoje domácího chemického průmyslu a snížení závislosti na východních dodavatelích.

Názory polských zemědělců na dovoz močoviny a hnojiv z Ruska a Běloruska

Polští zemědělci oceňují možnost nakupovat levnější hnojiva dovážená z Ruska a Běloruska, a to zejména v době, která je pro zemědělský sektor obtížná. Nižší ceny těchto výrobků umožňují snížit výrobní náklady, což je při rostoucích výdajích důležité. Odborníci jako Szymon Domagalski z Polské komory chemického průmyslu však varují, že závislost na dodávkách z těchto zemí může přinést dlouhodobá rizika, včetně větší zranitelnosti trhu vůči výkyvům cen a politickým tlakům.

Navzdory cenovým výhodám vyjadřují zemědělci obavy ohledně kvality hnojiv z Ruska a jejich možného dopadu na polský trh. Nárůst dovozu může vést k oslabení domácí produkce, což by v budoucnu mohlo vést k vyšším cenám a omezené dostupnosti hnojiv. Kromě toho je manipulace s ruskými hnojivy a jejich přebalování v Polsku sporné, což ztěžuje ověření jejich původu a kvalitativních parametrů.

Dodavatelé močoviny a hnojiv z Afriky a Asie

Polští zemědělci rovněž upozorňují na význam diverzifikace zdrojů dodávek hnojiv, aby se stali nezávislými na produktech z Ruska a Běloruska. Mnozí zdůrazňují, že zatímco v současné době jsou levnější hnojiva z těchto zemí krátkodobým řešením, z dlouhodobého hlediska je nutné rozvíjet místní produkci a hledat alternativní dodavatele, například z Asie, Jižní Ameriky nebo Afriky. Takový přístup by mohl nejen snížit rizika spojená se závislostí na jednom regionu, ale také pozitivně ovlivnit stabilitu trhu s hnojivy a chránit domácí výrobce před negativními dopady nadměrného dovozu.

Názory zemědělců v západní Evropě

Obavy ohledně ceny a dostupnosti

Zemědělci v západní Evropě stále častěji vyjadřují obavy z možného zvýšení cen hnojiv a jejich omezené dostupnosti v případě zavedení cel na produkty z Ruska a Běloruska. Zejména malí producenti, pro které představují náklady na hnojiva významnou část jejich výdajů, se obávají o svou konkurenceschopnost na trhu. Zvýšení cen hnojiv by mohlo ovlivnit nejen ziskovost zemědělských podniků, ale také stabilitu celého zemědělského trhu, včetně potravinové bezpečnosti v regionu. V souvislosti s rostoucími anomáliemi počasí a zvyšujícími se požadavky na ochranu životního prostředí je přístup k cenově dostupným hnojivům zásadní pro zachování kontinuity výroby.

Podpora domácích výrobců a rozvoj místní výroby

Na druhou stranu mnoho zemědělců podporuje opatření na ochranu domácích výrobců hnojiv před nekalou konkurencí levných dovozů z východu. Cenový dumping ruských a běloruských společností často vede k destabilizaci trhu a vytlačování místních společností, což z dlouhodobého hlediska hrozí jejich závislostí na dovozu. Zemědělci v západní Evropě zdůrazňují potřebu zvýšených investic do místních výrobních zařízení, která by mohla dodávat hnojiva přizpůsobená specifickým regionálním potřebám. Vývoj moderních technologií hnojení a podpora výzkumu alternativních metod hnojení by mohly dále snížit závislost na externích dodavatelích.

Diverzifikace zdrojů dodávek a udržitelnost

Jedním z hlavních požadavků zemědělců je potřeba diverzifikace zdrojů hnojiv. Místo spoléhání se na země s politickou nestabilitou nebo agresivní cenovou politikou doporučují hledat dodavatele z jiných oblastí světa, například z Jižní Ameriky, Afriky nebo Asie. Zavedení těchto opatření by mohlo zajistit větší cenovou stabilitu a dostupnost hnojiv. Zemědělci zároveň požadují vývoj technologií, které podporují udržitelné zemědělství, jako jsou biotechnologie nebo systémy přesného hnojení, které snižují množství potřebných hnojiv a zároveň zvyšují účinnost.

Diskuse o dovozu hnojiv z Ruska a Běloruska v západní Evropě odráží složitost problému. Zemědělci se obávají ekonomických dopadů, jako jsou rostoucí ceny nebo snížená dostupnost hnojiv, ale zároveň si uvědomují, že je třeba chránit místní výrobce a investovat do rozvoje nezávislých, moderních zdrojů produkce. Je nezbytné, aby byla na úrovni EU zavedena komplexní opatření, která by vyvážila zájmy zemědělců a výrobců a zároveň podpořila udržitelný rozvoj zemědělského odvětví.

Shrnutí a závěry

Dovoz hnojiv, včetně močoviny, z Běloruska a Ruska je naléhavým problémem jak pro Polsko, tak pro celou Evropskou unii, což ukazuje složitost problému rovnováhy mezi konkurenceschopností a hospodářskou bezpečností. Levné produkty z Východu sice umožňují zemědělcům snížit výrobní náklady, ale zároveň podkopávají stabilitu místních výrobců a ohrožují jejich budoucnost. Cílem zavedení sankcí, jako je zablokování aktiv běloruských společností a návrhy na zavedení ochranných cel, je snížit závislost na těchto dodávkách a ochránit evropský trh před cenovým dumpingem.

Zemědělci a vlády EU, znepokojení rostoucími cenami hnojiv a jejich omezenou dostupností, zároveň vyzývají k diverzifikaci dodávek a podpoře místních výrobců. V této dynamické situaci se společnost MBF Group SA stává důležitým hráčem, který nabízí možnost dovozu hnojiv z alternativních trhů, což nejen podporuje stabilitu zemědělského sektoru v Polsku a EU, ale také zapadá do strategie snižování závislosti na zemích, na které byly uvaleny sankce. Společnost tak hraje klíčovou roli při poskytování řešení, která kombinují potřeby zemědělců s geopolitickými a ekonomickými požadavky.